Balada věnovaná slečnám

Slávek Janoušek

1:Když nBemá člověk pD#maj7eníze, je tC7ěžko dělat hFrdinu,
když skDoro týden nGmejí se, je jC7enom krůček k zlAmočinuF,
človDěk je sice bGmez plynů, však jCme též trochu nFevýřečný,
a kDe všemu mám rGmodinG7u, ach, vC7ěřte, věřte mFi to, slečnBy.
2:To když byl krocan na míse, tys vyždiboval slaninu
a pošilhávals' po Líze, co nosila ti svačinu,
to pak líbá se to ve stínu, to může člověk být i vděčný
a myslet na rozmarýnu, ach, věřte, věřte mi to, slečny.
3:Je těžko utkat bez příze tu nejjemnější tkaninu,
už zase toužím po knize, v níž spatřil bych svou vidinu,
nic neprohrál jsem v kasinu, vám, holky, nejsem nebezpečný,
však přesto toužím po klínu, ach, věřte, věřte mi to, slečny.
4:Když nemá člověk peníze, je těžko dělat hrdinu,
když skoro týden nejí se, je jenom krůček k zločinu,
ó, poezie komínů, nač lhát, můj chtíč je nekonečný
a asi na něj zahynu, ach, věřte, věřte mi to, slečny.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:12:14.178+00:00
Výsledky hledání: